Ve víně je pravda i zdraví
Ve víně nalezneme nejen pravdu, ale i zdraví.
Víno má protizánětlivé i antibiotické vlastnosti. Tvrdil to už Louis Pasteur, který víno roku 1865 označil za nejzdravější a nejhygieničtější ze všech nápojů, protože kyselostí a obsahem alkoholu zabraňuje tvorbě choroboplodných zárodků.
Díky střídmé konzumaci hlavně červeného vína se nám podaří snížit pravděpodobnost, že naše tělo ovládnou kardiovaskulární choroby. Víno zvyšuje hladinu „dobrého“ cholesterolu v krvi, snižuje riziko ukládání plaku na stěnách tepen a alkohol v něm obsažený (etanol) působí proti zánětům.
Za prospěšnými účinky vína stojí hlavně vysoký obsah taninu, pigmentů a dalších polyfenolů. Ty se dostávají do vína ze slupky a z třapiny během výrobního procesu. Jejich koncentrace je různá – v průměru 200mg ve sklence červeného, 40mg ve sklence bílého vína.
Pravidelná mírná konzumace vína – dvě až tři sklenky denně při jídle – snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob o dvacet až třicet procent. U starších lidí působí konzumace vína jako prevence proti senilitě a Alzeimerově chorobě.
Víno není nápoj, u nějž by se měl využívat obsah alkoholu. Je to nápoj pro doprovod jídla. Národy, které jsou zvyklé pít víno k jídlu, mají lehčí jídla než my. Nekonzumují tolik vepřového nebo hovězího masa. Jejich jídelníček obsahuje drůbež, ryby, olivový olej, sýry nebo těstoviny. Na jihu Evropy je výraznější pití červeného vína, na severu se pijí více vína bílá.
Červená vína se podávají k paštikám, pečené krůtě, kuřeti i kachně, pečenému či grilovanému masu, zvěřině a vnitřnostem.
Už před šesti tisíci lety se začala vinná réva cíleně pěstovat. Jako jediný se k výrobě vína postupem času prosadil euroasijský druh Vitis vinifera. Za jeho evropskou kolébku je považována hora Ararat na území dnešní Arménie. Slovo „víno“ pochází z této oblasti, za starogruzínského výrazu „gvino“.
V dobách starověku bylo víno nejvíce opěvováno v oblastech kolem Středozemního moře. Znali jej i faraoni. Staří Řekové uctívali boha Dionýsia, z nějž se posléze stal římský Bakchus. Dvakrát do roka se konaly slavnosti Dionýsie, při kterých se kromě „oslav“ vína konaly přehlídky divadelních her tehdejších předních dramatiků. Řekové s vínem experimentovali – přidávali do něj koření, med i pryskyřici. Rozšířili pěstování vinné révy do Itálie, jižní Francie i části střední Evropy. V prvních staletích našeho letopočtu vyrostly vinice v údolích řeky Rýna či Mosely. Do Čech přinesli víno Římané. Jedna římská legie se usadila na moravské Pálavě, které je dodnes vyhlášeným vinařským krajem. Kultovním nápojem se stalo víno v křesťanském náboženství, kde se při mších mění v Kristovu krev. Muslimům zakázal víno sám prorok Muhammad.
Ve Francii se tento nápoj začal šířit pravděpodobně z Bordeaux. Ke konci stoleté války, v polovině patnáctého století, bylo největším dodavatelem vína pro anglickou korunu Gaskoňsko. V 17. století vysušili Holanďané močály v Médocu.
Podle některých odborníků má Vitis vinifera na 9500 odrůd. Vinaři jich pro své účely zachovali několik stovek.
Od 15. století se jejich pěstování odlišovalo krajově. Pro Burgundsko byly charakteristické chardonnay, pro kraj Bordeaux cabernet sauvignon, merlot.
Španělští dobyvatelé dovezli révu roku 1519 do Mexika. Později zakořenila i v Chile a s františkánskými misionáři se dostala až do Kalifornie. Právě chilská a kalifornská vína jsou dnes z celého amerického kontinentu nejvyhlášenější.
V 17. století začali angličtí kolonisté na východním pobřeží dávat přednost domorodé vinné révě druhu Vitis labrusca, v překladu „réva liščí“. Tento druh však přinesl Evropě velkou škodu. V roce 1847 se Vitis labrusca dostala do Evropy a s ní i houba, která nakazila místní Vitis vinifera. Tento americký druh se sebou přinesl i mšičku révokaze, která začala likvidovat vinice na celém světě.
Dva základní druhy vína jsou červené a bílé. Většina německých vín je bílých, jako jsou rýnská vína. Červená vín jsou obecně silnější, mají těžší chuť než bílá a déle vydrží. Za nejlepší červená vína považuje většina lidí vína z krajů Bordeaux a Burgundska ve Francii. Víno rosé je růžové.
Vína mohou být přírodní nebo šumivá. Většina šumivých vín je bílá nebo růžová. Vína všech tří barev mohou být sladká nebo „suchá“. Sladká vína se obvykle pijí k zákuskům a pudinkům, zatímco sušší vína se mohou pít k libovolnému jídlu. Obecně řečeno, bílá vína se lépe hodí k jídlům jemnější chuti, jako je kuře nebo ryba, kdežto červená vína se lépe hodí k masu a sýru. Do alkoholizovaných vín se v určitém stadiu jejich výroby přidává trochu brandy. Nejznámějším alkoholizovaným vínem je sherry a portské.
Sherry se vyrábí pouze v kraji kolem Jerez de la Frontera ve Španělsku a pije se před jídlem jako aperitiv. Portské víno pochází z Porta v Portugalsku a obvykle se pije po jídle. Mezi další alkoholizovaná vína patří madeira z portugalského ostrova stejného jména, marsala ze Sicílie a malaga z jižního Španělska.
Aromatická vína se ochucují kořením a dalšími přísadami. Patří mezi ně vermuty a další aperitivy.
Některá vína se pijí hned po vyrobení, jiným trvá několik let, než získají nejlepší chuť. U šumivých vín dochází ještě ke slabé fermentaci po stočení do lahví. Králem všech šumivých vín je šampaňské.
Archivní víno (víno označené ročníkem) je víno vyrobené z hroznů pocházejících pouze z jedné sezony. Ročník vína je vyznačen na etiketě. Vinařští odborníci sestavují tabulky dobrých a špatných ročníků, přičemž ty závisejí zejména na počasí. Dobrý rok pro jeden druh vína může být takzvaně neutrálním nebo dokonce špatným rokem pro jiný druh.
Většina milovníků vína ví, jaké obřady k jeho otvírání, podávání a ochutnávání patří. Po otevření bychom měli přivonět k neporušenému špuntu, abychom zjistili, zda víno není zkažené. Víno pak necháme „vydýchat“, alespoň hodinu klidu. Čím je víno starší, tím déle ho necháme odpočinout. Pro dobré dýchání naléváme do širokých pohárů (maximálně do jedné třetiny), abychom s ním mohli pěkně zakroužit a uvolnit tak jeho vůně. Teď už nám zbývá jen se labužnicky zlehýnka napít, poválet víno na patře, abychom poznali všechny složky jeho chuti.
Většinu vůně vína obsahuje slupka. V našich, pro pěstování révy vinné extrémních podmínkách, bývá v některých letech problém s dostatečným vyzráváním hroznů. Ty potřebují určitý počet hodin slunečního svitu. Ne nadarmo se říká, že září víno vaří. Teplý a suchý podzim totiž zvyšuje v hroznech obsah cukrů. Poměr cukru a kyselin určuje celkovou vyváženost vína, jeho schopnost zrání.
Z červených vín je v našich zeměpisných šířkách nejvíce oblíbené Svatovavřinecké. Tato odrůda zabírá na našich vinicích největší plochu pro svou nenáročnost na složení půdy i polohu. Své jméno získala od sv. Vavřince, mučedníka, během jehož smrtelných útrap údajně zmodraly bílé plody na vinném keři.
Z bílých odrůd je u nás velmi rozšířen Muller Thurgau, protože dříve dozrává. Muškát moravský (MOPR) poskytuje aromatická vína, někdy krátká v chuti, ale vynikající ročníky lze i archivovat. Voní po pomerančích a černém rybízu. Ryzlink vlašský je vhodný pro pozdní sběry. Ryzlink rýnský je světle žlutozelené barvy, vůně květinově kořenitá, někdy po lipovém květu.
Chardonnay je dnes komerčně nejúspěšnější bílá odrůda světa. Je skvělá jako odrůdové víno i jako základ francouzských vín a pravého šampaňského.
Přes veškerá doporučení by si měl každý vyzkoušet své vlastní chuťové buňky, aby zjistil, která odrůda mu vyhovuje. Ostatně v posledních letech obliba vína v naší zemi stoupá, roční spotřeba průměrného Čecha se zvýšila na 16 litrů.
přebráno z hzp.cz
